24-020 Čeřinka (Palachova propast) – kolísání hladiny jezera
O sledování hladiny vody v okolí Vodního dómu
situace – chronologie – popis
V nejnižších částech jeskyně se nachází jezero s kolísající
hladinou, jehož celková hloubka nebyla doposud uspokojivě zjištěna. Ale
popořadě...
V den prvního sestupu do propasti (9.2.1969) se objevitelé dostali pouze na První horizont a do Žabí chodby (tehdy ještě bezejmenné), jak píše Stanislav Kácha ve svých zápisech, a dále z jeho poznámek vyplývá, že průzkum pokračoval dne 15.2.1969, kdy se poprvé podařilo dostat k Řícenému dómu a pod sebou v propasti zjistit vodní hladinu. O den později pak sestoupit s pomocí dalšího provazového žebříku až téměř k vodní hladině a to nikoliv klasickou svislou šachtou, kudy se k jezeru většinou sestupuje, ale schodovitou chodbou (Schody) odbočující z "mostu" propasti pod Říceným dómem. Hladina byla tehdy 2-3 m pod hranou Schodů.
Dne 2.3.1969 (stále dle zápisů Stanislava Káchy) se rozeběhlo mapování jeskyně a olovnice spuštěná do vody se dotkla dna v hloubce 14 m. Tehdy se hladina jezera II (právě to pod Schody, později označované jako jezero I), v němž byla změřena i tato největší hloubka, jevila protáhle 2x12 m; viz také: [B25]. V dokumentaci [B26] je jezerem II již označena hladina přímo pod šachtou z Říceného dómu. V předběžném posudku [B25] se dále hovoří o třech jezerech a lze proto uvažovat také známost hladiny v úzkohrdlé propasti Zkracovačka, ač ta byla slezena až v 70.letech (asi tam někdo hodil kámen a hladinu zjistil poslechem).
potápění v jezeře ve Vodním dómu
hladina cca 330,3 m n/m
výška vodního sloupce minimálně 17 m
Kromě tohoto měření, které určilo hladinu vody ve výšce 336 m n/m a jehož výsledky byly publikovány Vladimírem Lysenkem, se často objevují také údaje o hloubce 15 m a výšce okolo 340,8 m n/m (340; 340,8; 341) publikované Jaroslavem Hromasem a Bohumilem Kučerou, a které jsou datovány také do března 1969. Rozdíl březnových údajů tak činí 4-5 m. Pokud jsou obě informace pravdivé, muselo k zaměření této vyšší úrovně hladiny dojít až na konci března (třeba víkend 29.-30.3.1969), neboť dokumentační dění předchozích víkendů jasně pokrývá zpráva [B25] a muselo být nejspíš pořízeno jiným týmem než objevitelským.
Dne 30.6.1969 bylo shledáno, že voda oproti březnovému stavu stoupla, nezodpovězenou otázkou je o kolik. Tato informace je opět ze zápisů Stanislava Káchy a proto se lze domnívat, že vzestup je pozorován vůči výšce 336 m n/m a nikoliv 340,8 m n/m. Kdyby tomu tak nebylo, byl by tento den okamžikem, kdy možná byla pozorována hladina nejvýše.
téměř shodný stav hladiny ve Vodním dómu
jako na fotografii z r.1972
tj. hladina cca 330,3 m n/m
Malá odbočka: Problematiku určování pozice zdejšího jezera zatěžují dvě nepříznivé skutečnosti. První z nich je fakt, že ve výsledcích sledování výšek hladin panují určité nepřesnosti. Jeden z důvodů nepřesností by mohl být "posun" vchodu. Prvotní souřadnice vchodu ([B26]) se od souřadnic získaných z měření ze září 1993 prostorově liší o 2,87 m. Současný bod nade dveřmi je o 2,66 m jižněji, o 1,08 m západněji a o 1,15 m níž než bod z r.1969, který byl také situován nad vchod(!). V původních zápisech se můžeme dočíst, že při akci na jeskyni dne 16.11.1969 byl shledán vchod značně pozměněný (odstřelem-přibírkou či odklizem úpatní deponie vápence, pozn.autora). Tento stav sice nemá vliv na hodnoty nadmořské výšky, ale pro relativní výšky (resp.hloubky) vztažené ke vchodu ano. Jednodušeji řečeno, pokud se voda nacházela v r.1969 v hloubce třeba 60 m, tatáž hladina se o rok později "přesunula" do hloubky 59 m, aniž by stoupla nebo klesla... (Jak se zjistilo během následujících desetiletí také "hloubka jezera" je dosti pomíjivý pojem.) Příčinou nepřesností může být také chybný souřadnicový vstup. Zatímco se Vladimír Lysenko se svými 400 m n/m od ověřovaných souřadnic z r.1993 liší jen o 8 cm, metrová odchylka v dokumentaci Jaroslava Hromase a Bohumila Kučery může mít příčinu v nadmořské výšce zdrojového bodu na planině nad lomem. Tento bod měl totiž jen souřadnice JTSK a výška musela být odhadnuta podle topografické mapy na přibližných 406 m n/m a z tohoto odhadu se stanovuje nadmořská výška hladiny na centimetry, které jsou z hlediska přesnosti pochopitelně neplatné. V tomto případě by chybovostí byly zatíženy jen výšky nadmořské a místo výšky hladiny 340,8 by bylo možné psát třeba 339,7 m n/m (po odečtu rozdílu). Tyto okolnosti zatěžují měření hladiny až do současnosti, neboť nové zaměření polygonu v jeskyni nebylo dosud dokončeno.
Druhým nedostatkem je vůbec zisk těchto dat a zatížení jejich sběru velkými prodlevami. Totiž ve značné části jeskyně, jak známo, existují zvodnělé kašovité jíly, které při zvýšené intenzitě skapů mají tendenci putovat do níže položených partií jeskyně, čili do jezera. To má za následek nejen fakt, že voda v něm bývá prakticky stále zakalená, ale také morální deformaci lidského faktoru, který data pořizuje. O tom, v jakém stavu se sestupové a jiné pomůcky po akci nacházejí, není třeba hovořit...
Vodní dóm - totéž místo jako na předchozích
snímcích, ale tentokrát bez vody
Ve dnech 29.-30.1.1972 v rámci připravované potápěčské akce je zaznamenán výrazný pokles vody o 10,5 m. V článku [B29] se píše: "Na bahnitém dně bývalých jezer se otevřela velká síň (Vodní dóm) s řadou nových komínů a plazivek. A za nyní suchým sifonem se otevřel pohled na další, přes 10 m dlouhé a 2 m široké jezero. Potápěč Jiří Pavel v něm v desetimetrové hloubce pronikl na definitivní dno propasti... Puklina, vedoucí pod vodou dál, je pro potápěče neprůchodná!" Tím bylo zjištěno, že jezero je jen jedno a pouze při zvýšených vodních stavech se hladina dělí na hladiny v jednotlivých přístupových propastech, resp.komínech. Dochází také k odklonu od teorie komunikace jezera s Bubovickým potokem a teorie vzniku volných dutin jeskyně vyklízením starých zasedimentovaných prostor právě do jeho blízkého povodí. (Bubovický potok je sice od závěru Italovy chodby vzdálen jen 250 m, ale protéká při nejnižších stavech jezera o 42 m výš).
V roce
1977 bylo prováděno pravidelné sledování výšky hladiny z důvodu
připravované stopovací zkoušky. Během tohoto období zaznamenáváme zatím
nejvyšší doložené maximum hladiny jezera (10.9.1977; 342,47 m
n/m). Vlastní zkouška proběhla 22.10.1977 v 11:30
[K25], kdy
byl do jezera vlit stopovač (radioizotop chromu Cr51). V žádném
ze sledovaných míst (Bubovický potok u Kubrychtovy boudy,
prameny Ivan a Ivanka ve Svatém Janu pod Skalou)
se však neobjevil, kromě jednoho zřetelně chybového odběru (Ivan)
[C7/24].
V článku [B14] nalezneme hypotézu postavenou na skutečnosti, že Únorová propast (24-029; území Amerika - východ) leží na příčné poruše téměř stejného směru jako Čeřinka a že stopovací pokus neprokázal odvodnění do Bubovického potoka a vlastně ani do Kačáku. "Není proto vyloučeno, že i oblast Paní hory může být alespoň částečně odvodňována po příčných poruchách jv.směrem do Karlštejnského potoka" (=Budňanského). Další poklesy hladiny v Čeřince však tuto hypotézu zcela vyloučily; hladina by totiž byla níže než v Únorové propasti, a to třeba i o 20 m!
čidlo historického měřidla z r.1993
Sestupy do propasti v 80.letech přinesly zjištění dalších abnormálních poklesů a objev Italovy chodby, která se zužuje do klesající plazivky, kam se již potápěč v r.1972 nedostal. Tam teprve byla nalezena hladina.
V r.1993 začíná další období souvislejšího sledování. Kromě sestupů je uvedeno do provozu pasivní závěsné měřidlo Davida Kaifoše fungující na principu spínání čidel vlhkosti (30.1.1993). Byl to řetěz čidel vzdálených od sebe 0,5 m. Data bylo možné získat pouze po příchodu ke vchodu jeskyně. Po zapojení obvodu jen pro tento účel vyrobený přístroj vyhodnotil, kolik čidel je zatopených a kolik jich je na suchu. Nejníže ležící čidlo bylo umístěno ve 320 m n/m, proto v tabulce vpravo je u příslušných datumů výška "pod 320". Tento opět abnormální pokles na místě nikdo fyzicky nekontroloval a vážně se uvažovalo, zda-li vůbec měření probíhá správně. Během dubna 1993 zlikvidoval rozvody neznámý lezec a měřidlo bylo do srpna mimo provoz, než bylo z jeskyně demontováno k opravě (už se tam nikdy nevrátilo). Nejen tato situace vedla k uzavření jeskyně ocelovými vrátky (1994), neboť se postupně stávala jakýmsi speleotrenažérem... 10.12.1994 Jakub Kerhat, Petr Vojtík a Michal Kolčava shledali doposud nejnižší pokles. Bylo možné proniknout závěrečnou plazivkou do chodby s ústím zatopené propástky. Primitivním způsobem bez měřicích pomůcek byla stanovena výška hladiny na 314 m n/m. Svah v hloubce vody cca 1 m (zhruba 313 m n/m) je nejníže ležící místo v jeskyni, pravděpodobně ale jen dočasně.
Další velmi nízký stav vody, podobný zimě 1994, nastal r.2007. Hladina nebyla nalezena vůbec! Bylo to však způsobeno uzavřením plazivky Italovy chodby kašovitými sedimenty po strop. Naopak možná historické maximum nastalo na přelomu února a března 2003, ze záznamů však víme jen: "že se nedalo sestoupit z lana". Extrémní nadstav byl tehdy zaznamenán v sousední Arnoldce.
Z práce Jiřího Bruthanse [C21] vyplývá několik závěrů. Z globálního pohledu má hladina jezera klesající tendenci, pomineme-li srážkově extrémní rok 2002 a jeho projevy v r.2003. V letech 1969-78 byla hladina zastižena vždy mezi výškami 330 a 343 m n/m. V 80.letech se dotýkala již úrovně 320 m n/m. V letech 1993-2012 byla průměrně zastižena v rozmezí 320-325 m n/m, tehdy byla také zjištěna doposud nejnižší úroveň 314 m n/m. Nelze ale opominout fakt, že kolísání 20 m během roku není žádnou vzácností. "Je možné, že pokles hladiny podzemní vody v propasti je způsoben rozšiřováním puklin a tím zvyšování propustnosti vlivem odstřelů v lomu." Kolísání pravděpodobně nesouvisí jen se srážkovými výkyvy, ale i se schopností odtokových cest vodu odvádět (střídavé ucpávání a otvírání).
Měřením byla zjištěna shoda konduktivity skapových vod a vod jezera, z čehož plyne předpoklad, že jezero je dotováno jen skapovou vodou. Přítoky však můžou zřejmě pocházet nejen ze skapů vlastní jeskyně, ale i z širšího okolí podél příčného zlomu, na němž je jezero situováno. Po výrazných srážkách se skap objevuje v řádu několika dní, dokonce i několika hodin (22.-23.11.2002; záznam z pracovního deníku).
Co se týče vazby na kolísání hladiny jezera v Arnoldce a na vydatnost vývěrů ve Svatém Janu pod Skalou, žádná prokázána nebyla. Přestože je na nich Čeřinka nezávislá, lze se domnívat, že její odvodnění je směřováno ve směru vrstev k jádru hostimsko-holyňské synklinály a tedy k vývěrům ve Svatém Janu pod Skalou a jeho okolí. "Nelze však zcela vyloučit ani odtok přímo do Berounky pruhem vápenců pod Doutnáčem."
Je zřejmé, že k pečlivějším závěrům a sledování vazeb by bylo žádoucí umístění tlakového čidla s každodenním záznamem stavu aktuální výšky hladiny vody a dokončení nového polygonového pořadu až do Italovy chodby.
Poznámka: "výšku vodního sloupce" je nutné chápat jen jako pomůcku pro představivost zatopení speleologicky známých částí odtokových cest, vždyť "pravou" výšku v.s. bychom museli počítat minimálně na dno synklinály...
Text a výpočty: Michal Kolčava 2012, aktualizace 19.3.2015.
Foto: Bohumil Kučera, Michal Kolčava, Jiří Bruthans, Daniel Šaroch, David Kaifoš.
Upozornění: je pravděpodobné, že se tato kapitola bude i nadále vyvíjet.
Zásadní článek shrnující dosavadní fakta a situaci v roce 2013: [B52]
| Úroveň hladiny jezera ve Vodním dómu a okolí | |||
|---|---|---|---|
| datum | nadm.výška | hloubka jezera | poznámka |
| 15.6.2008 | cca 318 | (5) | prac.deník |
| 13.1.2007 | pod 317 | (<4) | prac.deník |
| 8.10.2005 | 321 | (8) | prac.deník |
| 15.5.2004 | 318 | (5) | prac.deník |
| 2.5.2004 | 316 | (3) | prac.deník |
| 23.3.2003 | 330,3 | (17) | prac.deník |
| 22(?).2.2003 | hodně nad 335 | (>>22) | prac.deník |
| 23.11.2002 | cca 329 | (16) | prac.deník |
| 26.6.2002 | nad 333 | (>20) | prac.deník |
| 3.3.2001 | cca 320 | (7) | prac.deník |
|
1993-1998 (graf využívající části níže uvedených dat, vč.Arnoldky)
(zpracování Jiří Bruthans) |
|||
| 24.10.1998 | 319 | (6) | jb |
| 18.5.1998 | 316 | (3) | jb |
| 17.1.1998 | pod 318 | (<5) | jb |
| 5.4.1997 | 327,1 | (14) | jb |
| 22.2.1997 | 327 | (14) | jb |
| prosinec 1996 | 319 | (6) | jb |
| 9.11.1996 | 322,4 | (9,5) | jb |
| 29.9.1996 | 327,9 | (15) | jb |
| 28.7.1996 | 338,8 | (26) | jb |
| 22.6.1996 | 332,1 | (19) | jb |
| 1.5.1996 | 325,2 | (12) | jb |
| 17.2.1996 | 323,9 | (11) | jb |
| 20.1.1996 | 328,5 | (15,5) | jb |
| 17.12.1995 | 319,5 | (6,5) | jb |
| 12.11.1995 | 319,4 | (6,5) | jb |
| 7.10.1995 | 325 | (12) | jb |
| 30.9.1995 | pod 320 | (<7) | mk(^2) |
| 26.8.1995 | 320,4 | (7) | jb |
| 8.2.1995 | 332,3 | (19) | jb |
| 20.1.1995 | 325,5 | (12,5) | jb |
| 10.12.1994 | 314 | (1) | prac.deník |
| září 1994 | 324 | (11) | jb |
| 1.6.1994 | 324,5 | (11,5) | jb |
| 3.8.1993 | 336 | (23) | jb |
| 30.3.1993 | pod 320 | (<7) | jb |
| 28.2.1993 | pod 320 | (<7) | jb |
| 30.1.1993 | 320 | (7) | jb |
| 13.12.1986 | 322 | 3* (9) | literatura |
| 19.1.1985 | 321 | 2* (8) | literatura |
| 22.1.1983 | 333 | (20) | literatura |
| 12.3.1978 | 331,71 | (18,7) | jb? |
| 10.12.1977 | 332,01 | (19,0) | literatura |
| 22.10.1977 | 335,96 | (23,0) | literatura |
| 10.9.1977 | 342,47 | (29,5) | literatura |
| 10.7.1977 | 333,01 | (20,0) | literatura |
| 11.6.1977 | 331,29 | (18,3) | literatura |
| 19.2.1977 | 340,71 | (27,7) | literatura |
| 29.1.1972 | 330,3 | 10* (17,3) | literatura |
| 30.6.1969 | >336 (>340,8) | (23-30 ?)** | sk |
| březen 1969 | 340,8 | 15* (27,8) | literatura |
| 2.3.1969 | 336 | 14* (23) | sk |
| 16.2.1969 | cca 338 | (cca 25) | sk (^1) |
| vysvětlivky: - hloubka označená hvězdičkou vychází z přímého měření olovnicí v konkrétní den; údaj v závorce uvádí hloubku vody na zatím nejníže dosažené místo, kterým je zatopený svah na konci Italovy chodby viděný zatím jen 10.12.1994 (dohlednost do hloubky cca 1 m, tj.zhruba 313 m n/m); toto bude nutné v budoucnu zpřesnit, je to postaveno na odhadu. - v poznámce je zdrojem informace zkratka sk...Stanislav Kácha, jb...Jiří Bruthans, mk...Michal Kolčava - (^1) hladina 2-3 m pod hranou "Schodů"; podle toho dopočtena hrubá nadmořská výška - ** tento den zaznamenán pouze "vzestup" hladiny proti "minulé akci" - (^2) Jiří Bruthans uvádí výšku 327 m n/m, což je zřetelně špatný údaj, podle fotografie je výška méně než 320 m |
|||
|
četnost úrovně hladin na "dně" Čeřinky
(zpracování Michal Kolčava) |
|||
úvodní část Italovy chodby
hladina není vidět, ale nachází se
za zabahněnými průzkumníky
zhruba 320 m n/m
pohled dolů Italovou chodbou
hladina se nachází v neznámu
za bahnitou ucpávkou plazivky
pod 317 m n/m
zákres z pracovního deníku /MK
"řídící jednotka" historického měřidla z r.1993
