Abnormální poklesy hladiny vody v propasti Na Čeřince

Stanislav Kácha

(Český kras 13; str.51—54; Beroun 1987)

 

 

Propast Na Čeřince se nachází jz. od obce Bubovice v z. části lomu Čeřinka, oblast č.24 v Českém krasu (Lysenko 1978). Úroveň hladiny jezer v propasti se pohybuje většinou v hloubce kolem −60 m od vchodu. Je to zhruba stav z března roku 1969, kdy se provádělo mapování tehdy nového objevu.

V tomto příspěvku bych chtěl informovat o výrazném kolísání hladiny podzemní vody v propasti a zpřesnit některé údaje dosud o těchto jevech publikované. Sledování poklesů vody prováděli členové ČSS ZO 1-05 GEOSPELEOS v průběhu let 1980—1986, navazujíce tak na dřívější pozorování ze 70.let prováděné Krasovou sekcí Praha, skupinou vedenou V.Lysenkem. Pro informaci uvádím tabulku naměřených hodnot z roku 1977.

 

Datum Nadmořská výška hladiny
[m n.m.]		 Hloubka od vchodu
[m]
19.2.1977 340,71 −60,41
11.6.1977 331,29 −69,83
10.7.1977 333,01 −68,11
10.9.1977 342,47 −58,65
22.10.1977 335,96 −65,16
10.12.1977 332,01 −69,11

 

Největší poklesy hladiny podzemní vody byly zjištěny většinou v zimním období, zejména v měsících prosinec, leden, únor. První výrazné snížení, které jsme v 80.létech zaznamenali, bylo dne 22.1.1983 a to o necelých 10 m. Odkryly se tím dosud neznámé prostory, které jsme orientačně zaměřili v půdorysu.

Zde bych opravil chyby, které se vyskytly při publikaci tehdejších výsledků (Kácha 1983). V prvé řadě je v plánku chybně orientován sever, a to o plných 180 stupňů. V textu pak správně má být: „Puklina se rozšiřuje a pokračuje JV směrem...“. Dále úroveň hladiny jezera toho dne podle porovnání s posledním měřením v roce 1986 ve skutečnosti byla −68 m místo uváděných −75 m.

Nejnovější hloubkové údaje vztahujeme k bodu č.58 v plánu propasti zhotoveném v roce 1969. Další dosud rekordní pokles hladiny jsme zjistili 19.1.1985. Voda klesla asi o 20 m. Objevila se puklinová chodba probíhající od JV k SZ se strmým bahnitým dnem, které se sklání k SZ. Šířka chodby se pohybuje od 75 cm do 2 metrů. Před SZ koncem se puklina snižuje a zužuje až na 50 cm. Zde jsme teprve zastihli vodní hladinu. Hloubka vody naměřená olovnicí byla 2 m. Celá chodba je bez výzdoby, ze stěn, které jsou pokryté vrstvou mazlavého jílu vystupují hojně rohovce. Tuto část jsme pojmenovali Italova chodba. Celková hloubka propasti činila −80 m k hladině vody. Přičtením dvou metrů vody dostaneme −82 m. Vezmeme-li v úvahu výsledek radiotestu provedeného členy ČSS ZO 1-05 v roce 1983 hloubka opět vzroste (Zapletal 1983). Radiotest potvrdil na konci Větrné chodby ucpané sutí a balvany evidentní pokračování k povrchu. Pokud by došlo k otevření nového vchodu nad Větrnou chodbou, celková hloubka by dosáhla −87 m. Nicméně situace zjištěná 19.1.1985 potvrdila nereálnost případného dalšího potápěčského průzkumu (Hromas, Kučera 1974). Zatím poslední výrazný pokles hladin, jsme zjistili 13.12.1986. Objevila se opět Italova chodba směru 312 stupňů, která pod sklonem 40 stupňů po 23 m končila v úzké puklině s vodou. Tentokrát byla naměřena hloubka 3 m. Situaci znázorňuje pracovní plán dna propasti Na Čeřince.

Otázkou ne zcela vyřešenou však stále zůstává kam vlastně voda z propasti mizí. Při barvícím pokusu uskutečněném n.p. Stavební geologie Praha v roce 1983 radioizotopem 51Cr bylo prokázáno, že propast není odvodňována do Bubovického potoka. Teprve po 11 dnech od zahájení pokusu se radioizotop objevil v prameni, který vytéká z kostela ve Sv. Jánu pod Skalou v údolí Kačáku. Dále bylo zjištěno, že část vody z potoka Kačák infiltruje do pramene v kostele ve Sv. Jáně pod Skalou skrze meandr, jenž se nachází proti proudu potoka nad vlastním pramenem (Včíslová 1983). Pro zopakování barvícího pokusu hovoří ještě další skutečnosti:

Předpokládáme, že další barvící pokus v propasti Na Čeřince případně v jeskyni Arnoldka, kterému by předcházela patřičná příprava by mohl dále objasnit složitou hydrogeologickou situaci sledovaného území.

 

 


Literatura: