Soupis jeskyní Českého krasu – oblast 24 (Ameriky, Mořina, Bubovice)

Höhlenkataster des Böhmischen Karstes – Region 24 /Amerikas, Mořina, Bubovice/

Vladimír Lysenko

(Český kras 3; str.57—74; Beroun 1978)

 


Abstract

This report presents a review about the till now registered caves and abysses in the region No.: 24 in the Bohemian carst – in the Bubovice creek valley, in the zone of the Amerika-Mořina quarry and the Čeřinka quarry.

 

0. Úvod

Oblast 24 lze omezit na severu j. okrajem obce Bubovice, severními svahy Paní hory (bývalá kóta 409,7) a Čeřinky, na západě údolím Bubovického potoka (Břesnice), na východě silnicí mezi Kozolupy a Mořinou. Jižní hranice probíhá zčásti údolím Budňanského potoka a dále severně od Javorky až do Srbska. Složité hydrogeologické poměry, především v otázce cirkulace podzemních krasových vod a jejich napojení na povrchové toky, komplikuje přesné vymezení hranic. Jde především o hranice s oblastmi 25, 26 a 27 ve smyslu členění, založeného na geomorfologickém studiu Českého krasu (HOMOLA 1947). Proto také neuvádím v názvu skupiny vymezení „v povodí Bubovického potoka“, uváděného ve starších popisech.

O jeskyních sledované oblasti se poprvé zmiňuje PETRBOK (1930, 1935, 1941), který popisoval malakofaunu z údolí Bubovického potoka v katastru obce Srbsko. Podrobnější popisy podává HOMOLA (1947). Průzkum zaměřený výhradně na krasové jevy této oblasti zahájili členové krasové sekce Společnosti Národního muzea v Praze v r.1959, resp. v letech 1961—1963. V práci TURNOVCE (1965) jsou zpracovány výsledky ze západní části této oblasti.

 

V r. 1963 odkryli speleologové Krasové sekce v opuštěném lomu s pracovním názvem „Velikonoční“ (viz obr.2) dvě jeskyně č. 2418 a 2419, které nejsou v práci TURNOVCE uvedené. V letech 1967—1971 se zaměřili členové speleologické sekce Vlastivědného klubu při Okresním muzeu v Berouně na východní část oblasti sz. od Mořiny a zaznamenali zde další dosud nepopisované krasové dutiny (LYSENKO 1978).

Zcela nově byla sledována oblast jižně od Bubovic v západní části lomu Čeřinka. V letech 1967—1968 zde byly známy krátké, zahliněné horizontální chodby na II.etáži. Největší měla rozměry 14×1×1 m. Z vertikálních dutin, odkrytých přímo ve stěnách lomu, byly v tomto období podchyceny zbytky velké, částečně hlinami vyplněné jeskyně o rozměrech 15×5×2 m, která byla v r. 1968 zcela odtěžena. Dalšími trhacími pracemi byl r. 1968 odkryt v z. stěně lomu na I.etáži vchod do propasti, kterou v únoru téhož roku prozkoumali speleologové z Řevnic a Prahy (LYSENKO 1969a, Zpráva SÚPPOP Praha 1972, HROMAS a KUČERA 1972). Tato propast je hluboká 75 m. Pokračující těžbou v s. stěně a v j. stěně byly posléze odkryty další jeskyně. Nejvýznamnější z nich jsou: Arnoldka – hluboká 113 m, Pavoučí – hluboká 43 m a Večerní s délkou chodeb 80—90 m. Od r. 1977 sleduje krasové jevy v. části pásma Amerik (Mořina) skupina „Specialisté“ z Prahy, která zde našla propast s hloubkou přes 50 m.

 

1. Geologické a hydrogeologické poměry

Celé území budují horniny středočeského siluru a devonu. Nejlépe jsou zde vyvinuta souvrství vápenců stupně lochkov a prag (spodní devon). Vystupují v paralelních pruzích sv.-jz. směru. Tektonicky tvoří oblast od jihu antiklinála Amerik, synklinála Chlumu a antiklinála Doutnáče. Výrazné je porušení těchto struktur směrnými přesmyky jv. vergence a příčnými dislokacemi sz.-jv. směru resp. mladšími s.-j. směru.

Poměrně rychlé střídání vápenců různé litologické povahy a komplikované tektonické porušení území má za následek vytvoření složitých hydrologických poměrů. Obecně se uvažuje, že celé území spadá do povodí Bubovického potoka, zejména z. a sz. část. V horní části protíná epigenetické údolí antiklinálu Doutnáče a synklinálu Chlumu, v dolní části sleduje strukturu s. křídla antiklinály Amerik.

Na sledovaném území jsou známé výskyty reliktů třetihorních uloženin. Vyskytují se v několika výškových úrovních, nejlépe jsou zachované v krasových kapsách. Na základě petrografických výzkumů se usuzuje na jejich oligocenní stáří (TURNOVEC 1965).

 

2. Krasové jevy

Povrchové krasové jevy se vyskytují vzácně. Menší škrapové skalky, nálevkovité závrty o průměru několika metrů, krasové kapsy a geologické varhany, odkryté ve stěnách opuštěných lomů, jsou popsány v práci TURNOVCE (1965).

Podzemní krasové jevy jsou vázané na průběh příčných puklin sz.-jv. a s.-j. směru resp. na jejich křížení se směrnými poruchami, přednostně ve vápencích stupně lochkov a prag.

Četnost výskytu známých podzemních krasových jevů ovlivňuje stupeň odkrytosti terénu těžbou vápenců v lomech. Jeskyně s přirozeně otevřeným vchodem jsou zatím známé pouze v údolí Bubovického potoka.

 

Dílčí regiony dle výskytu jeskyní:

 

A/ Jeskyně v údolí Bubovického potoka – č. 2401—2404 (obr.1). Jeskyně jsou vytvořené ve vápencích stupně prag. Vyskytují se ve dvou výškových úrovních: 255—260 m n.m. a 300—310 m n.m.

 

B/ Jeskyně v těžebním pásmu Amerik – č. 2405—2419, 2421—2425, 2429 (obr.2). Ložisko náleží k střední části antiklinály Amerik. Vápence byly těženy ve dvou pruzích v j. a s. křídle antiklinály. V soupise jeskyní tohoto pásma hovoříme o západní části (vlastní Ameriky) a východní části (Východní lom – Mořina). Lomy pásma Amerik mají 3 patra štol (resp. 4 patra ve Východním lomu), ve kterých se vyskytuje část popisovaných krasových jevů (krasové komíny). Vertikální zkrasovění je v převaze a je zjištěno od 300 do 400 m n.m. Krátké horizontální úseky se vyskytují v jeskyni Amerika I a II (396—398 resp. 385 m n.m.) a u jeskyně 2415 (374 m n.m.). V Únorové propasti v Deštivém lomu tvoří dno propasti ca 11 m hluboké jezírko.

 

C/ Jeskyně v těžebním pásmu antiklinály Doutnáče (Paní hora, Čeřinka). Jeskyně č. 2420, 2426—2428 (obr.3). Ložisko vysokoprocentních vápenců tvoří s. a j. křídlo východní části antiklinály Doutnáče j. od linie Bubovice – Kozolupy. Z krasového hlediska je od r. 1967 sledována zejména západní část lomu v s. křídle antiklinály Doutnáče – kóta Paní hora. Příčné dislokace sz.-jv. resp. sj. směru predisponují značné vertikální zkrasovění. Pro vývoj jeskyní je podstatné šikmé uložení deskovitých kalových vápenců loděnických resp. v j. stěně kotýských vápenců s rohovci. Největší jeskyně na této lokalitě jsou propasti Arnoldka a Čeřinka, vytvořené ve vápencích koněpruských, sliveneckých a loděnických, a jeskyně Pavoučí a Večerní, vytvořené převážně ve vápencích kotýských. V propastech Arnoldka a Čeřinka jsou na dnech stálá jezera. Zkrasovění lze sledovat od 410 do 290 m n.m. V propasti Čeřinka jsou výrazné dva horizonty – 360 a 380 m n.m. Další horizonty ve výšce 370 resp. 390 m n.m. již nejsou tak dobře vyvinuté. Dno propasti Arnoldka je ve výšce 290 m n.m., tedy pod úrovní jezerních prostor blízké propasti Čeřinky. Spodní část jeskyní Pavoučí a Večerní tvoří úzké aktivní odtokové chodby (trativody) sz. směru.

 

3. Soupis jeskyní

2401 – POD SKALOU – (původní název „Pod silnicí“) na pravém břehu Bubovického potoka pod silnicí Srbsko – Hostím. Vchod je na úpatí strmé skalní stěny ve výšce 260 m n.m. Jeskyně je 2,5 m dlouhá a 1 m široká. Popis a plán uvádí TURNOVEC (1965).

 

2402 – POD SILNICÍ – na pravém břehu Bubovického potoka mezi Srbskem a Kubrychtovou boudou. Vchod je ca 8 m nad hladinou potoka ve výšce 258 m n.m. Jeskyně je 3 m dlouhá s komíny ve stropě až 5 m vysokými. Popis a plán uvádí TURNOVEC (1965).

 

2403 – KRYSTALOVÁ v ve stráni na levém břehu potoka nad Kubrychtovou boudou. Výška vchodu je 304 m n.m., délka jeskyně je 3 m. Popis a plán uvádí TURNOVEC (1965).

 

2404 – NAD VODOPÁDY – leží na pravém břehu potoka mezi nejspodnějším a středním stupněm vodopádů. Výška vchodu je 309 m n.m. Jeskyně je dlouhá 10 m a vysoká 2—2,5 m. Popis a plán uvádí TURNOVEC (1965).

 

2405 – JESKYNĚ AMERIKA I – je ve střední části krátké štoly, spojující opuštěný lom s těžební jámou. Výška vchodu je 398 m n.m. Rozsáhlejší jeskyně s prostorou 20×15 m a s 8 m hlubokou dvoustupňovou prostorou. V bezprostřední blízkosti jeskyně je ještě 3 m vysoký krasový komín a puklinová jeskyně s dvěma většími prostorami. Dlouhá je ca 15 m. Popis a plán TURNOVEC (1965).

 

2406 – JESKYNĚ AMERIKA II – má vchod ve tvaru gotického portálu. Leží ve v. části opuštěného lomu v patě lomové stěny. Výška je 396 m n.m. Jeskyně má dvě patra spojená puklinovou propastí. Celková hloubka propasti je kolem 25 m. K svrchním prostorám patří dvě chodbičky ve vstupní části a galerie, zjištěná exponovaným výstupem (III+) stěnou největší prostory na dně propasti (spodní patro). Popis a plán jeskyně uvádí TURNOVEC (1965). Galerie v dómu byla poprvé zlezena v r. 1967 (bří Lauerové). Nízké prostory zde dosahují délky 15 m a dosud nebyly přesně zaměřeny (LYSENKO 1968).

 

2407 – Krasový komín ve stropu krátké odbočky, která vede od hlavní těžní štoly k SZ do malého opuštěného lomu. Výška je 1,2 m v nadmořské výšce 384 m. Popis uvádí TURNOVEC (1965).

 

2408 – Krasový komín v severovýchodní stěně štoly 40 m jv. od předešlé odbočky. Výška 384 m n.m., výška komínu je 5 m. Popis uvádí TURNOVEC (1965).

 

2409 – Jeskyně v západní stěně malého opuštěného lomu s. od lomu Pusťák. Výška 388 m n.m. Popis uvádí TURNOVEC (1965).

 

2410 – Jeskyně v záhybu odbočky vedlejší štoly od hlavní štoly, směřující k J k lomu Pusťák, 50 m sv. od předešlé jeskyně. Délka je 7 m, šířka 4,5 m. Popis uvádí TURNOVEC (1965).

 

2411 – Krasový komín a propástka. Komín leží v sz. odbočce z hlavní štoly z. od Nákladového lomu (Rešná) a ústí ve stropě. Odbočka směřuje k zarostlému Liščímu lomu. Komín je 15 m vysoký a 1,5 m široký. Ze štoly směřuje 1,5 m dlouhá chodbička do propasti 3 m hluboké, která má na dně 1 m hluboké jezírko. Popis a plán uvádí TURNOVEC (1965).

 

2412 – Šikmý komín v j. stěně hlavní štoly v. od Nákladového lomu. Je 5 m vysoký. Popis uvádí TURNOVEC (1965).

 

2413 – Krasový komín v krátké jižní odbočce z hlavní štoly v.od Nákladového lomu. Je 7 m vysoký. Popis uvádí TURNOVEC (1965).

 

2414 – Krasový komín v bezprostřední blízkosti 2413. Je 4 m vysoký. Popis uvádí TURNOVEC (1965).

 

2415 – Jeskyně v opuštěném lomu v. od Nákladového lomu. Výška vchodu je 374 m n.m. Jeskyni tvoří 20 m dlouhá, 1—2 m široká a téměř 1 m vysoká chodba. K jeskyni patří malá prostora ca 1 m nad vrcholem dlouhá 2 m. Popis a plán uvádí TURNOVEC (1965).

 

2416 – Krasový komín v odbočce z hlavní štoly k lomu v. od Nákladového lomu. Prostora je 4 m dlouhá, 2,5 m široká a 2 m vysoká. Plán a popis uvádí TURNOVEC (1965).

 

2417 – Krasový komín ve stropu zavalené štoly v j. stěně Velikonočního lomu. Štola spojuje tento lom s hlavní štolou z Nákladového lomu. Krasový komín je založen na dislokaci SSZ—JJV (345°) 13 m od ústí štoly do Velikonočního lomu. Je 7 m dlouhý, 2,5 m široký a 6 m vysoký. V průběhu volné části štoly je hned u vchodu z lomu další krátký komín, založený na paralelní dislokaci. V pokračování je ve stěně puklinová chodba 1,5 m dlouhá. V západní stěně štoly pod velkým komínem je krátká zahliněná chodba směru 255°, dlouhá 1,5 m. Za velkým komínem ca 20 m od vchodu je štola neprůlezně zavalená. Zával tvoří výplň dalšího komínu, který zasahuje až na povrch. Vysypání výplně se na povrchu projevuje propadem o průměru 3 m a hloubce 1,5—2 m. Popis a plán štoly a velkého komínu uvádí LYSENKO (1978), plán štoly viz obr.4.

 

2418 – VELIKONOČNÍ JESKYNĚ – leží v jz. stěně Velikonočního lomu. Vchod je ca 8 m nad úrovní dna lomu. Jeskyně byla poprvé prozkoumána v r. 1964 speleology Krasové sekce Praha. Původní vchod, odkrytý těžbou, byl neprůlezný. Při průzkumu byl rozšířen na 2×0,5 m. Průběh jeskyně (obr.4) ovlivňuje sj. dislokace resp. ve spodní části zjz.-vsv. směru. Šikmá jeskyně má délku 15 m a hloubku 14,5 m. Výška jeskyně je v průměru kolem 1 m. Spodní část jeskyně tvoří svislá puklinovitá prostora, úzká a proto při průzkumu r. 1964 zčásti neprolezená. Má funkci občasného trativodu. Výplň jeskyně, zejména směrem do lomové stěny, tvoří rozvolněné bloky, jinak převládá kamenitá suť a hlinité sedimenty. Popis a plán uvádí LYSENKO (1978).

 

2419 – APRÍLOVÁ JESKYNĚ – leží v jv. části Velikonočního lomu v patě lomové stěny. Jeskyně byla poprvé prozkoumána v r. 1964. Vchod má po rozšíření rozměry 0,8×0,5 m. Jeskyni tvoří jednoduchá nízká a úzká chodba dlouhá 5 m, která ústí do větší prostory 7 m dlouhé, 2 m široké a max. 2 m vysoké (obr.4). Výplň dna tvoří jílovitohlinité sedimenty. Jeskyně je založena na dislokaci SSZ—JJV a je dlouhá 12 m. Popis a plán uvádí LYSENKO (1978).

 

2420 – PROPAST V LOMU ČEŘINKA (PROPAST ČEŘINKA) – ústí propasti leží v patě z. stěny I.etáže lomu Čeřinka v nadmořské výšce 401,07 m, 5 m pod původní úrovní terénu. Hloubka propasti je 75 m, max. délka v horizontálním průmětu je 80 m. Dno propasti tvoří jezírko o max. naměřené hloubce 16 m. Hladina jezírka však vykazuje v průběhu roku výkyvy o rozpětí 11 m (měření v letech 1977—1978). Popisy a plány jsou v pracech: LYSENKO (1969b), Zpráva SÚPPOP (1972), HROMAS a KUČERA (1972).

 

2421 – Jeskyně uprostřed sz. stěny jz. části Deštivého lomu. Přístup k jeskyni je obtížný. Nad jeskyní jsou uvolněné desky vápence, které hrozí při slaňování pádem. Jeskyně má dva vchody otevřené do lomové stěny. Větší portálovitý vchod je uměle rozšířen a je zarostlý křovinatým porostem. Jeskyně byla zlezena r. 1968 speleology Vlastivědného klubu Okresního muzea v Berouně. Tehdy byla provedena fotodokumentace, ale dosud není jeskyně přesně zaměřena. Délka chodeb, z velké části nízkých, je kolem 20 m (LYSENKO 1968).

 

2422 – LIŠČÍ JESKYNĚ – v sv. stěně Deštivého lomu. Jeskyně leží 25 m pod okrajem stěny v její sz. části. Před vchodem (1,5×1,5) vyrůstá strom. Jeskyně je 10 m dlouhá, na konci až 1,5 m vysoká, klesající chodba s několika komíny, které po 3 m neprůlezně končí (obr.5). Dno tvoří kamenitá suť s hlinitými sedimenty. Popis a plán uvádí LYSENKO (1978).

 

2423 – PROPAST S OKNY – leží v sv. stěně Deštivého lomu při vyústění spojovací štoly mezi lomy Deštivým a Východním. Puklinová propast hluboká 12 m je ve spodní části otevřená do lomu neprůlezným „oknem“. Propast sleduje v podstatě lomovou stěnu. Má dvě vertikální větve, hluboké 12 a 10 m s mezistupněm v hloubce 7,5 m (obr.5). Výplň tvoří hlinité sedimenty. Popis a plán viz LYSENKO (1978).

 

2424 – KRYSTALOVÁ PROPÁSTKA – leží v sz. stěně spojovací štoly mezi Deštivým a Východním lomem, 20 m od vyústění štoly do Deštivého lomu. Ústí má rozměry 1×1 m. Propástka je založena na sj. a sz.-jv. dislokaci (obr.5). Stěny jsou pokryté vrstvou primární kalcitové výplně. Hloubka propástky je 9 m. Popis a plán uvádí LYSENKO (1978).

 

2425 – jeskyně v jv. stěně Deštivého lomu. Jeskyně je ca 35 m pod okrajem jv. lomové stěny v jejím v. okraji ca 10 m pod vyústěním štol do stěny. Poměrně rozsáhlá jeskyně je otevřena několika otvory do lomové stěny. Největší prostora je v z. části jeskyně: délka 9 m, šířka 5 m, výška 3 m. Na stropě této prostory jsou dva komíny, které ústí na povrch. Jsou 5,5 m vysoké (obr.5). Celková délka jeskyně je 23 m. výplň tvoří bloky, balvany, kamenitá suť, pouze v z. části pod komíny převládá hlinitá výplň. Popis a plán uvádí LYSENKO (1978).

 

2426 – PROPAST ARNOLDKA – leží v sz. stěně lomu Čeřinka. Propast má dva vchody. Původní vchod byl odkryt v nejnižší etáži lomu a druhý byl otevřen vyčištěním a rozšířením krasového komínu na povrch ca 5 m od okraje lomové stěny. Propasťovitý systém je od horního vchodu hluboký 113 m a je nejhlubší v Čechách. Přímá délka jeskyně od vchodu na konec je 225 m. Na dně propasti je jezírko, přibližně 70 m pod úrovní Bubovického potoka. Popis propasti uvádějí HROMAS a KUČERA (1974) a KOZÁK (1976).

 

2427 – PAVOUČÍ JESKYNĚ – leží v j. stěně lomu Čeřinka. Jeskyně byla odkryta v červnu r. 1973. Vstupní část je v blocích rozrušených odstřelem. Jeskyně dále sleduje sz.-jv. dislokaci. Puklinová chodba se skrovnou výzdobou korallitů je dlouhá 94 m, místy široká až 4 m a vysoká 5 m (obr.6). Zakončena je úzkými kanálky (trativody), vyplněnými jemnými písčitými sedimenty. Od vchodu jeskyně klesá, nejnižší část je v hloubce 43 m. Popis a plán uvádí LYSENKO (1973, 1978). Dnes je celá jeskyně odtěžená.

 

2428 – VEČERNÍ JESKYNĚ – leží v j. stěně lomu Čeřinka ca 4 m pod okrajem II.etáže naproti propasti Arnoldka. Jeskyně je založena na dislokaci sz.-jv. směru, v pokračování propasti Arnoldka. V jejím prodloužení jv. směrem je na dně II.etáže otevřený komín, hluboký 2,5 m. Vchod do Večerní jeskyně je úzký (0,5×0,5 m) a leží v uvolněných blocích. Vstupní část je vertikální, vlastní prostory jeskyně jsou komplikované zkrasovělými puklinami sv.-jz. směru a často sledují úklon vrstev 315°/28°. Puklinová jeskyně má největší prostory v sz. a jv. části (obr.7). Úzké chodby ve v. části mají funkci občasných trativodů. Dno tvoří kamenitá až balvanitá suť v s. části, hlinité sedimenty v j. části. Skrovná je výzdoba korallitů a bradavičných sintrů. Max. délka jeskyně je 38 m, délka chodeb celkem dosahuje 100 m, hloubka je kolem 20 m. Popis udávají LYSENKO a SLUKA (in LYSENKO 1978).

 

2429 – ÚNOROVÁ PROPAST – leží v sz. stěně Deštivého lomu. Vchod do propasti je ze štoly, která ústí do stěny velkým portálem. Po rozšíření okna ca 8 m nad počvou štoly sestoupili v únoru r.1978 speleologové z pražské skupiny „Specialisté“ 24 m hlubokým komínem až na hladinu podzemního jezírka, hlubokého 11 m. Dnes činí denivelace 53 m (popis písemné sdělení A. Zelenky, ved. skupiny).

 

V lomech v. části pásma Ameriky-Mořina a na Čeřince jsou podchyceny další nevelké krasové dutiny, komíny a kapsy. V lomu Čeřinka jsou to např. zkrasovělé pukliny ve stěně nad II.etáží nad Večerní jeskyní, pukliny v západní části lomu, jeskynní portál s jeskyní ca 6 m dlouhou v s. stěně, v. od Arnoldky a další. Jsou převážně zaznamenané na orientačních skicách (obr.3) nebo ve zprávě LYSENKA (1978).

 


Literatura:

 


Zusammenfassung

Die Höhlen des Region 24 im Böhmischen Karst wurden erstmalig von PETRBOK erwähnt und von HOMOLA beschrieben. Die Erkundung der Karstphänomene wurde im Jahre 1959 aufgenommen. Im Steinbruch Čeřinka wurden die tiefsten Abgründe entdeckt – Čeřinka (−75 m) und Arnoldka (−113 m).

Im Region treten silurische und devonische Gesteine auf. Komplizierte hydrographische Verhältnisse sind von rascher Abwechslung der Kalke verschiedener Art und von der Tektonik bedingt. In einigen Horizonten liegen Reste von oligozänen Sedimenten.

Oberirdische Karstphänomene sind selten, unterirdische sind auf Klüftungen und deren Kreuzungen gebunden. Im Höhlenkataster sind 29 Höhlen, Abgründe und Kamine beschrieben.