Zpráva o činnosti ZO ČSS 1-05 Geospeleos z období 1998—2003 v Českém krasu

Activity Report of ZO ČSS 1-05 Geospeleos from the Period of 1998—2003 in the Czech Karst

Jeroným Zapletal, Michal Kolčava, Helena Vysoká

(Český kras 29; str.46—47; Beroun 2003)

(Poznámka MK: oproti originálu obsahuje tato webová verze obrázky v barevném provedení.)

 


Abstract

Review of activities of the Geospeleos Caving Club is given. The exploration has been concentrated especially in several caves of the Czech Karst (central Bohemia). Cadaster of karst features and cave in some regions of the Czech Karst was completed The research of cave lakes started.

 

Jako v předchozích letech, také v tomto uvedeném období prováděla skupina Geospeleos na území Českého krasu různé průzkumné činnosti. Tato zpráva je však pouze částečným výčtem těchto činností.

 

Lilijicová jeskyně 21-045

V poslední fázi prolongačních prací bylo obnaženo pokračování za Vinným dómem ve formě komína směřujícího do vyšších partií, který je však v celém profilu ucpán značně prosintrovanými sedimenty. Dále k JV (za komínem) pokračuje chodbička o profilu 2×1 m a délce cca 5 m s drobnou výzdobou a stropním korýtkem zakončeným volným „očkem“ 0,3×0,1 m. Na podzim roku 1998 z tohoto „očka“ vycházely impozantní zvuky (meluzína), to jak se jeskyně v hlavní stěně Svatojánské skály tlakovaly silným západním větrem, což dává předpoklad pravděpodobného spojení s některými výše položenými prostorami. O existenci propojení může také hovořit provedený radiotest. Zřetelný signál byl zachycen například ve Spojovací chodbě Maštalí (21-009). Důvodem ukončení prolongací byly ony velmi pevné prosintrované sedimenty a nemožnost jejich rozpojení. Ale do budoucna jsou tato místa stále nadějná, je však nutné použít modernější způsob, než jsou palice a majzlíky. V průběhu prací byla zbudována závěsná dráha (alvek) a s její pomocí bylo dohromady vytěženo cca 30 m3 při 39-ti pracovních akcích. Koncem roku 1997 byla na této lokalitě průzkumná činnost ukončena a práce se přesunuly na jeskyni Arnika. Popis jeskyně a mapová dokumentace jsou uvedeny (Kolčava 1995, 1998).

 

Jeskyně Arnika 21-054

Od roku 1995, kdy byla jeskyně objevena (Žák a kol. 1996), do roku 1997 se práce soustředily na vyčištění ústí jeskyně a odstranění velkých bloků (Kolčava 1998). V této době jeskyně dosahovala hloubky 7 m. Koncem roku 1997 přešla na tuto lokalitu pracovní skupina „Důchodci“ a veškeré úsilí zaměřila na rozšíření pukliny klesající po vrstevní ploše k J do synklinály. Na začátku roku 1998 se podařilo proniknout do úzké chodbičky (Příčná chodba) mírně klesající k SV o délce cca 5 m a rozměrech 0,4×0,5 m. Ta navazuje na prostoru 2×1 m (dómek U svíčky) se známkami několika přítoků a odtokem vody ve dně mezi bloky směrem k západu. Dne 7.3.1998 byl učiněn význačný objev pro tuto jeskyni. Po odstranění několika velkých kamenů ve dně, se odkryl otvor do chodby klesající směrem k západu. Tu pak přetíná další svažitá chodba (Rohovcová), která odvádí veškerou vodu do hloubky cca 20 m. Poté byla objevena Trámová chodba (v mapách uváděna též jako Varanní nebo Přítoková) o délce 13 m, stoupající k povrchu.

Dne 29.3.1998 byl na lokalitě učiněn druhý barvící pokus. Na dně jeskyně bylo vysypáno 30 kg soli a spláchnuto 3 m3 vody, která byla dopravena pomocí cisterny a 100 m hadic až na dno. Výsledky tohoto barvícího pokusu byly vyhodnoceny až v roce 2000. Ani po 4 dnech sledování nebyla sůl ve vzorcích zaznamenána. Při prohlubování dna dómku U svíčky byly nalezeny kosti popsané (Kadlec, Hlaváč a Horáček 2002). Tyto kosti se nalézaly především v prostoru přítoku z Příčné chodby. Další průzkum se zaměřil především na dno Rohovcové chodby. Zde postup určovaly sedimenty odsedlé od stropu. Vytěžený materiál byl prozatím ukládán v horní části Rohovcové (zakládka). Rychlé zaplnění tohoto místa však vedlo k zastavení prolongací. Řešením této „mrtvé“ situace se stala osvědčená závěsná lanovka (alvek), která umožnila transport sedimentů ze dna až na povrch. Spirálovitý průběh jeskyně si však oproti Lilijicové vynutil složitější technická řešení. Dráha tak kopíruje jeskyni mnoha zatáčkami; dohromady cca 640° převážně levotočivých zatáček s klesáním až 80 %. Vlastní těleso dráhy sestává ze zavěšeného „T“ profilu ukotveného ve stropě nebo na rozpěrných ocelových tyčích. Na této „kolejnici“ pojíždí vozík tažený el. vrátkem a pod ním je zavěšena nádoba (25 l). Do zatáček bylo paralelně s dráhou umístěno 14 vyváděcích kladek s válečky, které přidržují tažné lano v co nejmenším úhlu k dráze pro správnou funkci vozíku projíždějícího zatáčkami. Takový malý technický zázrak. Pro zajímavost: za jednu pracovní akci vozík lanovky ujede celkovou dráhu cca 8—10 km. Dalším nezbytným technickým opatřením je větrací soustava. V průběhu akcí totiž klesal obsah kyslíku až na 26,7 % a v jeskyni nebylo dále radno pracovat. Proto byl vyvinut systém skládající se z vrapové hadice o průměru 120 mm a výkonného ventilátoru (využito topení z automobilu 12V/100W). V soustavě je možné měnit rychlost a směr proudění vzduchu. Nezbytnými doplňky je osvětlení pracoviště a komunikační zařízení. Práce na stavbě lanovky a s tím spojené místní rozšiřování a prohlubování chodeb, případně zabezpečení výztužemi, trvalo od října do listopadu 2000.

 

 

Po těchto úpravách se opět rozběhly prolongační práce na dně Rohovcové chodby; do jara 2001 byla prohloubena o 3 m. Chodba nemění směr, jen při západní straně se tehdy objevila zahliněná odbočka. V březnu 2001 po prudkém tání sněhu začala do Arniky proudit voda a celé pracoviště se zatopilo do výše 2,5 m. Průzkum tak mohl pokračovat až na podzim. Z náznaku západní odbočky se podařilo vyčistit chodbu horizontálního průběhu o délce cca 6 m a profilu 0,5×1,3 m s volným pokračováním vzhůru, které je však neprůlezné (0,35×0,2 m – Přítoková chodba). Ve dně chodby byl zaznamenán odtok občasných vod. Zde bylo pokračováno ve výkopech, čímž se dosáhlo prozatím nejhlubšího místa jeskyně (−28 m, Žumpa). Počátkem roku 2002 byla prodloužena Rohovcová chodba o dalších 6 m; nyní se stáčí více k východu a její sklon se poněkud zmenšil. Drží se tu však malé stálé jezírko. Další průzkumy opět zastavilo zatopení spodní části jeskyně. Od března 2002 až do března 2003 kolísala hladina v mezích 0—2,8 m; v tomto deštivém roce byly přítoky okolo Arniky aktivní v součtu cca 3 měsíce.

Během této doby bylo kopáno v horních částech Rohovcové a Trámové, kde došlo k průniku pod komín uzavřený velkými „propranými“ bloky. Tento komín se nachází přímo pod údolnicí rokle Propadlé vody, a jde pravděpodobně o další ponor. Pod komínem se objevuje sestupný kanálek (0,3×0,3 m) směřující do Rohovcové chodby. Jak bylo zjištěno Rohovcová vzestupně směřuje k severu patrně pod další ponor. V létě 2003 byl zabezpečen a uzamčen vchod. Další práce budou opět napřímeny na dno Rohovcové chodby v nadcházející sezóně 2003/04.

 

Jeskyně Arnoldka 24-026

Hlubší výzkumy se soustředily na dno větve Mlaskačka, kde v hloubce 58 m pod vchodem se velmi občasně ztrácí nepatrné množství vody; zde je určitá naděje na průnik do dosud neobjevených prostor. Jak sledování hladiny jezera v Jezerním dómu ukázalo, došlo po povodních v srpnu 2002 k výraznému vzestupu na plných 20 m hloubky. Hladina do konce roku 2002 opět klesala, ale v lednu až březnu 2003 se tento trend obrátil a výška vodního sloupce vyšplhala na 52 m (zatopen Táborový dómek !), což od doby objevu ještě nikdy nenastalo. Z podstatné části byl zatopen i Vysoký dóm v sousedním Panoptikálním tahu. Od té doby opět klesá a v září 2003 byla hloubka již „jen“ 5 m. V sousední jeskyni Čeřince (Palachově propasti) hladina jezera žádných maxim nedosáhla, naopak vody zde bylo překvapivě málo. V obou lokalitách probíhají fotodokumentace.

 

 

Dubová jeskyně 24-122

Při jedné z pochůzek v terénu byla členem naší ZO objevena listím zapadaná vchodová klenba. Tak se stalo na jižním svahu vrchu „U soudného dubu“ západně od Bubovických vodopádů. Po rozhrnutí listí a hlavně suti byl dalšími členy naší ZO objeven 37 m dlouhý systém chodbiček s nadějnými možnostmi na prolongaci. Lokalita se pozičně nachází nad úrovní čtvrtohorních říčních teras na struktuře kodského přesmyku pravděpodobně v chotečských vápencích. V jeskyni lze zaznamenat výskyt kalcitových žil a především mohutný vývoj „bílých vrstev“ (intergranulární koroze). Vápence takto postižené je možné doslova kopat motykou... Průběh jeskyně viz přiložená mapka.

 

Další aktivity

V letech 2002 až 03 probíhaly dokumentační práce v krasových oblastech 21, 24 a 27, během nichž bylo zaregistrováno 54 dosud přehlížených, či jinak neznámých krasových jevů. Dokončena byla především dokumentace v oblasti Amerik.

Jako prolongačně zajímavá se jeví Studniční propast ležící severně od lomu Kamensko (Příroďák) a mohla by se stát „náhradou“ za pracoviště Bubovická propast, kde byly průzkumné výkopy v hloubce 18 m ukončeny. Kromě lokalit na Amerikách byly zmapovány následující krasové útvary v okolí Bubovic a Svatého Jana pod Skalou: Ztracená j., Stan, Nocleh, Kozákova díra, Solvayova propástka, Malá Macocha, Odštíplá, Delfy, Prorokova propástka, Balantýnka, Abri pod Pilířovou, Funidla, Nad Johnovým mlýnem, Hrobeček, Pod skalou, Pod silnicí, Krystalová, Štěpánská propástka, Brutuson, Zlá krev, Čtvrteční, Na Doutnáči, Ve Skalce, Opadaná j., Mezerník, Plaváčkova j., Mentolka, Věštírna a Šebestík. Posledně jmenovaná se nachází v lomu Starý Čížovec u Trněného Újezda, kde byla v minulosti odtěžena 31 m hluboká propast. Později tu členové 1-05 zdokumentovali 7 drobnějších jeskyní přístupných ze dna lomu (Jäger, Matějka, Novák M., Novák P. 1993). Nově byly ve stěně odhaleny Tvrdilka a právě Šebestík, jenž je se svojí délkou 24 m nejdelší přístupnou jeskyní oblasti 27. Původně nejdelší Čtrnácti pomocníků v Obecním lomu na Branžovech byla zastřelena. Další informace o jeskyni viz přiložená mapka.

(Poznámka MK: 31 m hluboká propast (27-001) nebyla odtěžena v lomu Starý Čížovec, ale v nedalekém lomu Holý vrch.)

 

 

V dubnu 2003 započalo v Českém krasu na vybraných lokalitách sledování vod jeskynních jezer za účelem zjištění jejich hydraulických a hydrologických vztahů s řekou Berounkou. V jeskyních Podtraťová, Tomáškova propast, Menglerova, Dynamitka, Komín v Montánce, Tetínská vyvěračka, Nová na Damilu a v řece Berounce byly jedenkrát měsíčně měřeny konduktivita, teplota, výška hladiny, (občasně i pH) a odebírány vzorky pro následné určení obsahu chloridů. Pro odečet výšky hladiny byly instalovány vodočetné latě (plastový metr v elektroinstalační liště) ukotvené nýty z nerez oceli. Pevné body by měly zároveň posloužit k zaměření absolutní výšky hladiny jezer. Při použití geodetických bodů v okolí vchodů pak bude možné porovnat nadmořské výšky jezer a řeky. Ze vzorků z jednotlivých lokalit provedla centrální laboratoř České geologické služby celkovou analýzu vody.

Na většině míst byla, vzhledem k letošnímu suchu, zaznamenána několikaletá minima. V Menglerově jeskyni se poprvé objevily 3 ryby. Dostaly se sem zřejmě za povodně v roce 2002 a jedná se patrně o oukleje či plotice, které jsou v Berounce časté. Na pravém břehu Berounky pod Srbskem byl pro odečet výšky hladiny řeky zbudován vodočet z trámu připlaveného loňskou povodní, po kalibraci by odečty měly odpovídat záznamům z Berouna.

Členové Geospeleos stejně jako v minulých letech nadále intenzivně pracovali na výrobě tlakového čidla, pro záznam výšky hladiny a teploty, jež má být umístěno v některém z krasových jezer.

 


Literatura: